1. První kroky a první dny odvykání kouření

Rozhodl jsem se, ze s cigaretama seknu. Ne zitra, ne pozitri a uz vubec ne po nedeli, ale hned.
Vybral jsem si pro odvykani obdobi mezi jarem a letem. Je to jednak prijemne z toho duvodu, ze vse hezky kvete a voni a take je to obdobi relativniho klidu a pohody (v porovnani s Vanocemi, Silvestry nebo pochmurnym podzimem)
Zvazoval jsem v ramci odvykani pouziti nejakych substituentu.

Nakonec jsem vybral nasledujici:

  • Nicorette plastove dutinky
  • Nicorette naplasti
  • champix

Postupne je popisu a nakonec udam nejakou sumarizaci.

Nicorette plastove dutinky

Plastove dutinky jsou neco jako velmi levny a dosti nedodelany prototyp elektronicke cigarety.
Tyto dutinky jsem mel velmi dlouhou dobu u sebe doma. Nejspis proto, ze mi pripadlo lito je vyhodit z dob drivejsich. Dokoupil jsem si jeste par nikotinovych kapsli z aukra za par korun pro jistotu, kdyby mi nahodou dosly.

Prvni den jsem si hned po ranu nezapalil a cekal co se bude dit.
Vzhledem k tomu, ze jsem kouril opravdu mnoho cigaret, tak po par hodinach prisel prvni abstak. Zacal jsem byt nervozni. Spustilo se mi klasicke slineni v ustech, zacal jsem mit myslenky na to jit si zapalit a cim dal tim vice jsem se citil nervozni. Snazil jsem se to zahnat hlavne jidlem.
Stale jsem si dokola opakovat, ze za dva dny mizne fyzicka zavislost na nikotinu a to musi vydrzet i nejvetsi jelito. Dva dny se prece daji prezit.
Nakonec jsem to nevydrzel a zacal jsem pouzivat plastove dutinky, abych to alespon nejak prekonal. Zapisoval jsem si sve pocity kazdy den, avsak rozhodl jsem se, ze je nebudu publikovat na blog.
Cim dal tim vice se mi motala hlava (z te cistoty vzduchu najednou) a cim dal tim vice jsem se citil nervoznejsi a nervoznejsi.
Celou dobu meho odvykani jsem hral na pocitaci hru od rana do vecera, jen abych nejak „obechcal“ svuj mozek a nemyslel na cigarety.

Prvni den utekl docela rychle.

Dalsi den se opakovalo to stejne.

Zajimavy ukazy se zacali dit kolem tretiho a ctvrteho dne.

Najednou jsem citil od rana neuveritelne uvolneni na plicich. Jako kdyby mi cele ty roky na nich nekdo stal kanadou a najednou si stoupl a odesel. Byl to prvni fantasticky pocit svobody.
Druhy jeste zajimavejsi pocit byl ten, ze mi od rana zacalo cim dal tim vice chutnat jidlo. Vzpominam si, jak jsem obdivoval tu fantastickou chut rohlika. Tim, ze jsem permanentne nezasiral svoje usta chemikaliemi se zacali regenerovat me chutove poharky a dodnes to beru jako jednu z nejlepsich veci pri odvykani koureni. Najednou uz jidlo nechutnalo slaně nebo pálivě, ale dostalo tak 100 novych rozmeru.

Cely tento proces očišťení trval vice jak tyden, nez jsem zacal vychazet do ulic. Bylo to ten nejneprijemnejsi tyden, ktery jsem kdy mel, ale nejak jsem jej prekousl. Stale jsem mel myslenky na to si zapalit a nejhorsi ze vseho byly asociace cigareta + nejake misto (zastavky, hospody). Proto jsem zvykal kazdy den mnoho zvykacek, kdykoliv jsem mel myslenky na cigarety.

Okolo 9. dne jsem zacal mit myslenky, ze vlastne jenom jedna cigareta nezaškodí.
Po požití par piv se mi uvolnila vule a zapalil jsem si jenom jednu.
Dalsi rano jsem se probudil s tim pocitem, ze je vse v prdeli, protoze jsem si zapalil. Proto jsem si rekl, ze kdyz uz jsem do toho investoval ten cas, tak budu kourit jenom jednu cigaretu denne.
Z jedne byly dve, ze dvou v hospode sest a do tydne jsem byl zase na stejnem mnozstvi jako driv.

Mel jsem vycitky svedomi, ze jsem to nedokazal.

Ne druhou stranu mi pripadlo dosti ubohe to zahodit vse za hlavu.

Rozhodl jsem se, ze to nevzdam a budu pokracovat dale.

Uspech je mi sumou neuspechu.